Rozsvěcet se nevyplácí

Na první pohled jde o jednoduchou hororovou historku. Dvě studentky sdílejí pokoj na koleji. Jedna z nich se chystá na večírek, druhá zůstává doma, že se bude učit na zkoušku. Noc plyne, světla v pokoji jsou zhasnutá. První studentka se vrací až v noci – potichu odemyká dveře, nechce budit kamarádku, a tak nerozsvítí. Ve tmě se převleče a jde spát. Ráno ji ale čeká hrůzné probuzení. Její spolubydlící je mrtvá, ztuhlá u stolu. Na papírku ležícím vedle těla stojí jediné sdělení: „Kdybys rozsvítila, zabil bych tě taky.“

Toto je pouze jedna z mnoha verzí příběhu. Příběh o zavražděné spolubydlící je jednou z nejrozšířenějších moderních pověstí, která v různých verzích koluje mezi studenty nejen v České republice, ale i po celém světě. Vypráví se s přesvědčivostí, jako by šlo o skutečný, autentický případ – často s uvedením konkrétní lokality a osobních detailů. Ve skutečnosti se ale žádná z těchto událostí nikdy nestala. Přesto přežívá a šíří se dál. Proč je právě tento příběh tak působivý?

České varianty z Brna, Prahy i Ostravy

Jedna z nejznámějších verzí se rozšířila v roce 1999. Původní lokalita není přesně určena – hovoří se pouze o „koleji někde v Česku“. Už tehdy koloval mezi studenty jako údajně skutečný případ.

Brno

Z Brna pochází hned několik variací této historky. V jedné z nich studentka usne při čekání na spolubydlící. V noci ji probudí zima a potmě se vydá do předsíně pro svetr. Až ráno zjistí, že její spolubydlící leží mrtvá – vedle ní papírek s děsivým vzkazem: „Ještě že jsi nerozsvítila, dopadla bys stejně.“

Jiná brněnská verze je ještě surovější – vrah pochází z místních řad a svůj vzkaz nechává napsaný v nářečí: „Kdybys rožla, zabil bych tě taky.“

Ostrava

V Ostravě je příběh lokalizován konkrétně na koleje Vysoké školy báňské. Dvě dívky se vydají na rande. Když se jedna vrací, vidí ve tmě dvě postavy na posteli a předpokládá, že druhé rande bylo úspěšnější než její. Ráno najde svou kamarádku znásilněnou a uškrcenou. Vedle těla je vzkaz: „Kdybys rozsvítila, ležely byste tu dvě.“

Praha

Z Prahy pochází asi nejděsivější variace. Studentka se uprostřed noci probudí a sáhne po lampičce, kterou omylem shodí, což ji probudí. Uvědomí si, že z předsíně jde slyšet sténání a vzrušené oddechování – myslí si, že spolubydlící je s přítelem. Nechce je rušit, a tak potichu a potmě projde okolo na toaletu a vrátí se do postele. Ráno nalezne svou spolubydlící mrtvou – znásilněnou a zavražděnou, s papírkem od vraha.

Jiná pražská varianta příběhu zachycuje dívku, která usne při čekání. V noci ji probudí škrábání a sténání zpoza dveří. Vyděšená se schová do skříně a tam přečká noc. Ráno najde svou kamarádku mrtvou, zakrvácenou a se zoufalými stopami po škrábání – marně se snažila dostat do pokoje. Vzkaz vraha leží nedaleko.

Nepravdivý příběh vyprávěný napříč světem

I když se příběh o zavražděné spolubydlící nikdy skutečně nestal, lidé mu rádi věří. Dokonce i ti, kteří znají více verzí, často nepochybují o jeho pravdivosti. Folkloristé označují tuto pověst jako „The Roommate’s Death“ a sledují ji napříč světem od 60. let. První zaznamenání pochází z USA z roku 1961 a příběh se od té doby vypráví v mnoha jazykových a kulturních variacích. Mezi nejvýznamnější badatele patří americká folkloristka Linda Déghová, která analyzovala přes 31 variant této pověsti – včetně jejich podtypů – na základě dat z folklorního archivu univerzity v Bloomingtonu v Indianě.

Společné znaky a kulturní rozdíly

České verze se od těch amerických liší v několika ohledech:

• Důvod odloučení: V USA si dívka „odskočí“ nebo jde koupit jídlo. V Česku jdou dívky na schůzku, do kina nebo kavárny – jsou tak aktivnější a svobodnější.
• Typy příběhu: České verze příliš nezastupují první, starší verzi příběhu, kde je zavražděna dívka, která se nějak snaží svoji spolubydlící v pokoji upozornit na vraha. U nás je populárnější druhý typ, kde je zavražděna dívka v pokoji a najde ji nicnetušící spolubydlící potom, co se vrátí.
• Hlavní hrdinka: V Česku jde obvykle o studentku, která se zachrání sama, zatímco v amerických verzích často přijde mužský zachránce (pošťák, zaměstnanec kampusu).

Ve všech verzích ale platí několik pravidel: vrah je anonymní muž, nikdy přesně nespatřen, a akt vraždy není detailně popsán. Šok pramení ze zjištění, že se nebezpečí nacházelo celou dobu v těsné blízkosti hlavní postavy.

Symbolika

Podle folkloristy Michaela P. Carrolla má příběh hlubší symboliku. Mrtvá, krvavá a rozřezaná spolubydlící může podle něj reprezentovat strach mladých žen z prvního pohlavního styku – bolest, zranitelnost a trauma jsou zde zakódovány do příběhu o vraždě. Otevřeně by o těchto obavách nemluvily, a tak si je přeformulují do hororové historky.

Proč se drží na popularitě?

Jednou z hlavních funkcí folkloru je zábava. Strašidelné historky byly a jsou oblíbené napříč generacemi – od dětských výprav za duchy, přes vyprávění hororů u táboráků až po temnější příběhy kolující mezi studenty. Pověst o zavražděné spolubydlící kombinuje reálné prostředí, psychologický strach i morální napětí. A možná právě proto je tak působivá. A nebezpečně uvěřitelná.

× × ❮ ❯

„Rozsvěcet se nevyplácí“ je prvním ze tří komiksů, které jsem se rozhodla ilustrovat. Byla to pro mě hlavně experimentální – netušila jsem přesně, co dělám, a spíše jsem se učila metodou pokus–omyl. První frame s vyobrazenou hospodou mi zabral možná i deset hodin, a přesto není nijak výjimečný. Většinu času mi zabrala nekonečná ladění, změny a snaha přijít na to, jak vůbec chci aby hospoda vypadala. Komiks jsem tvořila čistě s příběhem v hlavě, bez jakéhokoliv storyboardu nebo předem připraveného konceptu. A právě to byla největší chyba. Až tahle zkušenost mě přiměla začít příště plánovat dopředu.

Rozhodla jsem se pro barevné zpracování – chtěla jsem vyprávět příběh beze strachu z omezení, po svém, tak, jak ho vidím já.

Během tvorby jsem hojně využívala 3D modely, hlavně pro prostředí. Například na druhé straně postavy prochází podél budov, které jsem vytvořila pomocí 3D modelů z obchodu assetů, stejně jako jednoduchý interiér na třetí straně. Naopak celý pokoj, který se opakuje na čtvrté, páté, osmé, deváté a jedenácté straně, jsem kreslila ručně.

Pro zjednodušení práce jsem používala specifické štětce – třeba na sedmé straně, kde postava prochází kolem stromů, jsem využila několik typů listových štětců. Krevní efekty na osmé, deváté a jedenácté straně jsem tvořila s pomocí přednastavených štětců na krev.

Také jsem si pomáhala 3D modely postav a předdělanými pozicemi rukou, které jsem pak překreslovala do vlastního stylu – ruce totiž někdy opravdu umí potrápit

Ze všech tří komiksů mi tento zabral nejvíc času – odhadem dva týdny intenzivní odpolední práce, což se s občasnými pauzami rovná přibližně 70 hodinám.